Ahoj, jmenuji se Tery a ještě nedávno jsem byla studentkou medicíny. Dala jsem do studia všechno, ale postupně mé srdce víc a víc směřovalo jinam. Věděla jsem, že doktorkou být nechci, že by mě to nenaplňovalo. Proto jsem se na konci 6. ročníku rozhodla studium ukončit. Celý život sportuji, a věnovala jsem se závodně biatlonu a cyklistice. Ale ani to nebylo nakonec to pravé, co by mě provázelo celým životem. A teď ke psům! Vždy jsme doma nějakého měli. Nejprve černého knírače, který hlídal, abych nevypadla z kočárku. Potom zlatou retrívřici, která byla dobrák od kosti a já si vedle ní hrála na psa. Kousaly jsme spolu hračky a rvala jsem se s ní na všech čtyřech. Jo a taky jsem vždycky ochutnávala její granulky 😀 Prostě parťák jak se patří, se kterým jsem vyrůstala. Výcvik jsem však neřešila. Na to jsem byla ještě moc malá a ona byla naprosto pohodový pes – nebylo to tedy prioritou. Poslední společný rodinný pes je Baxík – nalezenec, který mamce změnil život. V roce 2018 jsme si domů s přítelem (dnes již manželem) přinesli malý černý uzlíček z útulku – Amynku. A Amynkou tohle všechno kolem trénování psů začalo. 

Amynka byla už od mala ustrašené štěňátko, nechtěla se venku ani vyčůrat. No, upřímně jsme s tím neuměli pracovat a jeden nejmenovaný trenér nám poradil takovou kravinu, kterou jsme si to všechno akorát zhoršili. Minulost, bohužel, nezměníme. Dělali jsme to, co jsme považovali za nejlepší. Vznikla u ní reaktivita na vše možné. Díky tomu jsme se začali zajímat o výcvik psů. Během těch pár let nás naučila spoustu i o nás samotných. Je dost dobře možné, že kdyby byla bezproblémový pes, nikdy bych nebyla tak daleko, jako jsem dnes. Do toho jsme si v roce 2020 přivedli maliňačku Begušku. Ta mě toho učí spoustu zase úplně jiným směrem. Obě jsou tak rozdílné! Ke každé je potřeba přistupovat zcela jinak. A to je na tom to krásné! Každý pes je jedinečná individualita. Pořád se vzdělávám a hltám informace, které mě posouvají dál. Účastním se různých tuzemských i zahraničních seminářů, workshopů, sleduji zahraniční trenérskou scénu a čtu kynologické knihy. Vše postupně zapadá do sebe, jak dílky puzzle.

A tak jsem tu dnes, natěšená, jak vás a vaše psí parťáky provedu cestou za změnou. Protože to je to, co mi dává v životě smysl. A za tím si jdu!